Táborské divadlo dostalo jméno podle slavného rodáka Oskara Nedbala (1874-1930). Významný hudební skladatel, dirigent a virtuos, člen slavného Českého kvarteta vystudoval v Táboře gymnázium a rád na město svých dětských a studentských let vzpomínal.

Divadlo se hrávalo na různých místech ve městě již od doby baroka. Také snahy založit ochotnický soubor, většinou z členů místní honorace, sahají už do 18. století. První stálá divadelní budova, otevřená 17. října 1840, vznikla na místě dnešního divadla z původní obilné sýpky. Teprve po zbourání Pražské brány se vytvořilo místo pro novou budovu, postavenou roku 1887. Její tvůrci si vzali za vzor stavbu Národního divadla v Praze, symbol kulturního obrození českého národa. Dokládá to nejen novorenesanční tvar průčelí táborské divadelní budovy, ale také podoba a výzdoba interiérů včetně hesla „Tábor sobě“ nad oponou jeviště v komorním sále. Roku 1965 prodělalo divadlo náročnou rekonstrukci a zároveň vznikla moderní divadelní budova s novoklasicistní fasádou a s novým hledištěm pro téměř 700 diváků. Výsledkem úprav je zvláštní kombinace jediného jeviště s dvěma pravoúhle připojenými hledišti. Menší z nich, které se nalézá v historické budově, je určeno pro komorní představení. Tato koncepce představuje středoevropskou raritu, což jen zdůrazňuje význam divadla pro kulturní život města.

Budova Divadla Oskara Nedbala v Táboře

(Divadelní ulice čp. 218, někdejší čp. 353 v Palackého ulici)

         Původní budova táborského Městského divadla vznikla ze sýpky. Ta byla vystavěna při samé vnější straně někdejší Pražské brány v prostoru bývalého parkánu vedoucího od zmíněné brány jižním směrem (k řece). Stalo se tak s velkou pravděpodobností již během roku 1826. V letech 1840  -1841 byla pak spodní část budovy přeměněna na divadlo (obilí se poté skládalo na půdu nad divadelním sálem). Roku 1849 bylo změněno  v porotní sál a opětovně otevřeno údajně až roku 1857. Nicméně víme, že v dubnu a květnu roku 1852 zde hostoval,  i bydlel spolu se svými druhy, Josef Kajetán Tyl jako správce Kullasovy divadelní společnosti. Vedle divadelních představení se v tomto prvém táborském divadelním stánku pořádaly plesy nejrůznějších místních spolků a korporací, i první sokolské šibřinky. Místní aktivní ochotnický spolek, díky stále se zvyšující návštěvnosti, uvažoval již od roku 1880 o přestavbě divadla a shromažďoval z výnosů svých představení i dobrovolných darů finanční fond na její uskutečnění. Roku 1882 podal ochotnický spolek městské radě pamětní spis o rekonstrukci starého divadla. Tato idea našla vehementní zastánce, ale velkou roli sehrávala otázka finančního krytí celé akce. Bohužel v této fázi  byla myšlenka úplné přestavby táborského divadla zneužita pro zcela nekompetentní a zbytečné zbourání již vzpomenuté přilehlé Pražské brány  (1884). Teprve roku 1886 se městské zastupitelstvo usneslo na přestavění a vnitřním vybavení Městského divadla. Plány vyhotovil pražský stavitel František Buldra, který měl na starost i hlavní stavební dozor. Vlastní stavbu prováděl táborský stavitel František Klier.

         Posledním ochotnickým představením konaným ve staré budově  (26. dubna 1886) byla Frédrova veselohra „Panenské sliby“. Poslední představení vůbec, veselohru Jaroslava Vrchlického „Rabínova moudrost“, uvedla následně Zollnerova divadelní společnost (15. června 1886).

         Ze staré divadelní budovy nezůstalo téměř nic, pouze zdi sousedící se zahradou domu č.p. 353 /dnešní nová část divadla/. Pro úspěšné dovršení novostavby vzniklo  divadelní družstvo, jehož členy se stali významní táborští představitelé i divadelní příznivci. Veřejnosti byla budova Městského divadla slavnostně předána 4. prosince 1887 proslovem profesora místního gymnázia Hynka Mejsnara, předehrou Smetanovy opery „Hubička“ a Šubrtovým dramatem „Jan Výrava“.

         V následujících letech bylo táborské divadlo a jeho vybavení neustále vylepšováno a modernizováno (mimo jiné roku 1904 bylo instalováno elektrické osvětlení).

         Poslední velké předválečné úpravy divadla se prováděly během roku 1937, kdy současně s nimi byl slavnostně otevřen tzv. „Tylův dům“ /moderní přístavba přiléhající k jižní, zadní straně původní budovy/, vybudovaný pro účely tehdy velmi agilního a početného táborského ochotnického spolku. V témže roce byly odstraněny dva pilíře, podpírající balkon nad vchodem divadla.

         Objekt však v dalším období postupně chátral a v letech 1958 - 1959 se dokonce uvažovalo o jeho uzavření.

         Počátkem šedesátých let minulého století byla zahájena zásadní divadelní přestavba divadla, kdy prostory původní budovy byly někdejším rozsáhlým obytným domem č.p. 353 v Palackého ulici. Spolu s přístavbou směrem k Parkánům tak vzniklo vlastně nové divadlo se dvěma hledišti /starým a zcela novým/ propojenými dvěma jevištěm. Hlavním architektem byl Václav Drozda, projekt interiéru hlavního nového divadelního sálu je dílem akad. arch. Irmy Antonovičové. Po pěti letech budování bylo zadaptované divadlo slavnostně otevřeno dne 31. října 1965 hrou A. Jiráska “Lucerna“. Divadlo bylo pojmenováno dle spisovatele Ivana Olbrachta, od roku 1990 nese jméno táborského rodáka, hudebního skladatele a dirigenta Oskara Nedbala.