Do hotelu v nejmenovaném městě přijíždí úspěšný falešný karetní hráč Icharev, aby si zahrál a otočil pořádné peníze. Už téměř měsíc vyhlíží svou příští oběť. Jen těžko se tedy může udržet, když zjistí, že v hotelu působí parta tří jiných hráčů. Ti ale možná hrají mnohem líp, než se na první pohled zdá.

Nikolaj Vasiljevič Gogol byl ruský prozaik a dramatik, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován. Ceněny jsou zejména jeho povídky s maloruskou tematikou, satira na carskou byrokracii ukrytá v dvoudílném románu Mrtvé duše a jeho dramatická tvorba (Ženitba, Hráči). Je známo, že trpěl vážnými depresemi, které nakonec vedly k drastické smrti. Ke konci svého života se spřátelil s pravoslavným mnichem Matvejem Konstantinovským, který ho přesvědčil o hříšnosti jeho literární tvorby a probudil v něm strach z věčného zatracení. To mělo za následek vyhrocení Gogolových mystických a asketických nálad a současně i depresí. Je pravděpodobné, že se jednalo o symptomy propukající schizofrenie. V noci 12. února se Gogol psychicky zhroutil, spálil téměř hotový rukopis druhého dílu Mrtvých duší a prohlásil, že celé Mrtvé duše byly omylem, jehož sepsání mu vnukl ďábel. Gogol odmítal jídlo a po devíti dnech velkého psychického utrpení zemřel. Bylo mu necelých 43 let.

Velkou příležitost získává v inscenaci Ondřej Rychlý, jeho Icharev hraje ovšem „jenom“ pro nás. Kreace se vyznačuje nervní proměnlivostí, záludnost je oproti starším ostříleným podvodníkům vlastně ještě docela nevinná, radost ze hry působí nakažlivě, také opojné uvědomování si, jak snadno lze přijít k penězům. Rychlý svůj part vyšperkovává efektní břichomluvou, to když rozpráví se svou zázračnou kartou, kterou oslovuje Adelaido Ivanovno. - Jan Kerbr