Kurátorka: Tereza Záchová

Ve své nové sólové výstavě Puklina se Lucie Svoboda Mičiková obrací k zemi – doslova i obrazně. Sleduje její vysychání, lámání a pukání jako obraz nejen ekologického, ale i vnitřního napětí. Zároveň jde o čistě estetickou inspiraci. Puklina zde není jen stopou zániku, ale především místem proměny – prahovou zónou, kde se destrukce stává příležitostí. V prasklině se totiž může objevit mnoho nového: voda, žár, kořeny, nebo hlas, který byl dlouho pohřben.

Autorka ve své tvorbě propojuje výtvarnou citlivost pro strukturu, kterou zobrazuje pracnou, téměř meditativní koláží. V jejích pracích vznikají krajiny, jež jsou současně geologické i duševní. Puklina je tu tělem i symbolem, rozhraním i vstupem – místem, kde se můžeme ztratit, ale také znovu začít. Výstava tematizuje napětí mezi povrchem a tím, co jej narušuje – mezi tichou tektonikou a náhlou, nečekanou explozí.