Dojít až na samou hranici snu...

Komorní hra o nepatřičnosti v prostoru, čase a možná i těle. Tři výrazné osobnosti předválečné avantgardy, tři nezaměnitelné osudy, a přece tolik společného, že to nemůže být náhoda. Imaginativně drásavá inscenace o pokusu dojít až na samou hranici snu.

Jediná noc na zlomu zimy a jara 1942, jediná noc v koupelně garsonky v Krásově ulici na Žižkově. Malířka Toyen zde skrývá mladého básníka židovského původu Jindřicha Heislera. Je jediným básníkem současné mladé generace, kterého uznává dlouholetý blízký přítel Toyen – výtvarník Jindřich Štyrský. Ten je však už delší dobu vážně nemocný a tuší, že o čas v tzv. budoucnosti bojuje i on. Tam venku je tma, oni sevřeni v malém prostoru a v sobě příliš mnoho vzpomínek, plánů i imaginace. Mezi prsty se přesýpá minulost, ve vodní hladině se objevují střepiny budoucnosti a z tmavých škvír vystupují horečnaté halucinace. Kde začíná prostor jedné bytosti a končí prostor druhé? Co je ještě realita a lze se s ní skutečně potýkat? Není lepší snít? A co se stane, když dojdete až samou hranici snu?

Ve hře je důmyslně pojatá také kostýmní a scénická výprava, jejíž autorem je Jozef Hugo Čačko. Ten scénu rozčlenil pohyblivými paravány tak, aby se divák spolu s hlavními hrdiny postupně nořil do jiné dimenze vzpomínek a snů, přičemž hranice mezi podvědomím a realitou zůstávají volně prostupné. Jednotlivé předěly slouží zároveň jako projekční plocha pro představy ústřední trojice i jako promítací plátno. Čačkovy návrhy kostýmů jsou inspirovány dobovými fotografiemi, přičemž odkazují na oblíbené barvy Toyen – modrou a zelenou.