I sny mají své hranice.

Hra jednoho z nejvýraznějších německých dramatiků své generace. Když prší, tak provazce vody strhávají do kanalizace nánosy minulosti. Černá voda se valí a v ní jsou vzpomínky, na to, co bylo, na možnosti, které se nestaly, na budoucnost, která se nenaplnila. Když černou hladinu vody na prázdném koupališti prorazí mladé tělo, zůstanou všechny spory a hádky nad hladinou. Dvě nesourodé skupiny mladých lidí, které se jedné letní noci vkradly na bazén, teď mají jedinečnou možnost zjistit, jestli jsou jejich osudy pevně dané, nebo spíš tekutě proměnlivé. Během jednoho deštivého večera se vynoří vzpomínky na letní noc před dvaceti lety, na to, co přinesla a co mohla přinést.

Poetické generační drama Rolanda Schimmelpfenniga rozvíjí téma vzpomínek na mládí, na vztahy, které časem zanikly, a na životní cesty, po kterých jsme se nevydali. Titulní „černá voda“ je metaforou minulosti, kterou nelze pořádně uchopit, ke které se nelze dostat a jejíž mihotání je na jednu stranu lákavé a na stranu druhou zavádějící.